Kdysi jsem býval veselý, hravý, požitkář... a jsem takový naštěstí pořád. Být zavřený v kanceláři nebo připoutaný k židli mě ničí, potřebuji cítit svobodu a vítr ve zbytcích svých ustupujících vlasů. A proto fotím.

Nikdy mě nikdo nenutil se někomu takhle veřejně představovat, takže to umím jen ve zkratce. Jsem tak trochu samotář s detailistickými sklony, chodím ze zásady včas a odvádím precizní práci, abych si udržel čisté svědomí. Pod výrazem detailista si u mě představte důraz na ty opravdu nejjemnější detaily, které se během mé práce objeví. Třeba retuš šmouhy na stěně, touha po naprosto dokonalém světle nebo neviditelný stativ.

Dá se na mě spolehnout a držím slovo. A tak by to mělo být, si myslím.